Z CHVIL INTIMNÍCH. (II.)

My nad tím ovšem plakat nebudeme.

Větvička střemchy, stonek jasmínový

povadly dávno. – Však my proto jdeme

k cypřišům smutným třeba na hřbitovy.

A třeba tady v mlhách zapadáme

a šedí jsme, tak šedí jako nebe...

my aspoň chladná srdce poznáváme

a mrtvé, mrtvé nalézáme sebe –.