Z CHVIL INTIMNÍCH. (III.)

Nad pustou cestou černí ptáci letí.

Vrš povad’ brzo a schne tráva v pláni.

My odcházíme smutní do prokletí

a s námi bolest, děs a výsměch lhaní.

Vše mrtvé. Mrtvé nad námi i nebe –

i láska mrtva, všechno dal jsem za ni.

Jak je to špatné! Zapíráme sebe

a je nám sladko, viďte, moje paní...?