Z cyklu „Mezi prací“.

Šum miluji, jímž vánek zahovoří,

květ, který na pažitě z jara zkvítá,

zpěv, s kterým skřivan k nebi lítá,

van větru, jenž se v ráji Bohu koří.

Ctím dláto, z kamene jež divy tvoří,

ctím ducha, který hvězdy nebes čítá,

a chápu ruch, jenž srdcem naším zmítá,

když nadšený verš láskou, krásou hoří...

Ctím, miluji vás duší svojí celou,

ctím nade vše však ruku mozolnatou

a těžkou prací ztvrdlou, ochořelou,

neb ona peruť vaši sílí k letu,

a vzdělávajíc dědů půdu svatou,

chléb dává bojovníkům za osvětu –