Z CYKLU PARODIE

Chceš-li měsíc, já ho písní snesu,

beztoho tam marně mrakům svítí,

měj ho za zrcadlo, abys znala,

jaké zvláštní jsi a skvostné kvítí.

Oku mému světlo kýžícímu

lesk snad jeho podá ulevení,

abych poznal krásu bezpříkladnou,

abych utonout moh’ v udivení.

A když při horoucím obdivu mém

báj se splete, píseň nezvede,

pak snad mysl z bledých jeho pršků

novou báj a píseň upřede.