Z cyklu „Vánoce“.

Krajinu halí

koberce sněžné,

v okna mráz kreslí

květiny něžné.

V květinách psaná

čísti lze slova,

k nám že přilétly

vánoce znova.

Chaloupka září

v slavnostním šatě,

jako by stála

celičká v zlatě.

Z ciziny dítky

domů se vrací,

stařičká máti

má to zas práci.

Tu líbá dceru,

zde vítá syna,

vnoučátka vřele

tulí do klína.

A to je hluku,

a to je řečí,

jako když vojsko

pospíchá k seči.

Babička všecky

po líčku hladí,

každý jí šepce:

„Máme tě rádi!“

Jesličky malé

ve světel moři,

v prostinkém chlévě

pastýř se koří.

Za ním jdou jiní

z blízka i z dáli,

nesouce dary

novému králi.

V pravo i v levo

ovečky, stromky,

pozadí tvoří

betlémské domky.

Nad chlévem hvězda

ohonem třpýtí

a třem mudrcům

na cestu svítí.

Z oblaků letem

andělé spějí,

„Sláva buď Bohu!“

radostně pějí.

Babička dětem

rozkládá hbitě,

jak přišel Kristus

na svět co dítě.

Jak se na chudém

narodil loži

Spasitel lidstva,

pravý syn Boží.

Jak velkou lásku

k dítěti mívá,

které se rádo

k němu modlívá.

Do chrámu spěchá

s tatíčkem chutě,

třeba i zima

řádila krutě.

Takovým dítkám

dárečky skytá,

po smrti k sobě

do nebe vítá.

Naslouchá slovům

stáří i mládí,

na konec zavzní:

„Máme ,Ho’ rádi!“

Jen nakroj si již, babičko,

ať věštbu svoji uvidíš,

zde panenské máš jablíčko,

zda bude hvězda čili kříž.

Nám všem, jak jsme zde u stolu,

jen dobré věští sudička,

snad tobě s námi pospolu,

se také zjeví hvězdička.

A stařenka všem po vůli

hned žádosť dítek ukojí,

své jablíčko si ve půli

u kamen zvolna nakrojí.

„Tak ukaž nám, co čeká tě?“

zas voláno na babičku.

„Kříž!“ – Děsné ticho v komnatě

a oko roní slzičku.

Leč babička si popílí:

„Kdo pověrám by věřil dnes!“

Mrak z čela dítek rozptýlí

a v chýžce znova radosť, ples.