Z DÁLI TO ZVONKEM ZNÍ...

Z dáli to zvonkem zní,

cin, cin,

stříbrným zvonkem zní

hlas kovadlin,

ve vzpomínkách sám a sám

zvukům oněm naslouchám,

cin, cin.

Tatíčku, táto můj,

cin, cin,

slyší váš perlík bít

opět váš syn, –

chléb jste koval, jen to hrálo,

přec ho bylo pořád málo,

cin, cin.

A dětí kolem vás,

cin, cin,

jak prachu, co rok víc,

a kmotrů, křtin,

až vás snědly jako klas.

Perlík dozněl, oheň zhas’,

cin, cin.