Z DENÍKU Mlle DE T. (18. 20. října 1793.)

Jsme ve vězení. Už nás vypátrali,

na naše dveře v noci zabouchali

a odvedli nás. Jsme tu den již třetí,

a čas tak úžasně a rychle letí

a oba jsme jak lidé vyměnění;

děs prchl z duše, tíha každodenní

zmizela z hlavy, volně se tu dýše,

že svobodou bych tohle zvala spíše,

než život, jejž jsme do nedávna žili.

I papa obživ, je tak čilý milý,

pár známých našel – všech nás ku dvacíti

ve velké síni, slunce nám sem svítí

mřížemi okna, je to Conciergerie,

kde obývala jeden pokoj šerý

královna naše... Debatuje se tu,

vtip poletá, i řadu menuetů

už tančili jsme... Jsme tak bez starosti

jak v letech nenávratné minulosti.