Z DENÍKU Mlle DE T. (9. 9. října 1789.)

I cousin můj je jaksi celý z míry:

on klidný voják, jenž jen kroutí kníry

a nedá trysknout rozhodnější větě –

dnes bouřil na ten nepořádek v světě,

na nedostatek kázně, dobrých mravů,

na krále, na dvůr, na zpupnictví davů,

to proto, že prý postřeh v regimentu

rýpavou práci vzpurných elementů,

z ulice hesla rozžírají kázeň,

a voják ztratil respekt už i bázeň,

jde mimo, důstojníka nepozdraví,

sto se jich skupí, sestrkují hlavy,

zlý pohled hodí po svém představeném,

grimasu v obličeji sešklebeném,

k rozkazům hluší, v odpovědích hrubí,

však jinak mají řečí plné huby –

a všecko se tak nějak rozpadává,

prý slovem pluk svůj z Flandres nepoznává –

A papa řekl: I tu zřejmo je,

že rozpadá se celá Francie –