Z DENÍKU Mlle DE T... (15. 1. září 1792.)

Mám knihu. Slove Nebezpečné svazky,

de Laclos psal ji. Srdce, plné lásky,

se při ní chví a tetelí a bouří

jak ptáče zastižené hrůzou bouří,

však papa také výstražně vždy jistí,

že dívka nemá takových knih čísti –

Můj Bože, nevím, zda-li kniha jaká

svou příšerností více duši láká,

než kniha tato. Zdá se jen, že lehtá,

leč v pravdě – soudí. Na soudě je šlechta,

francouzská šlechta. Je tu vysvlečena,

je zločiny a hříchy naplněna

a ortel strašlivý se nad ní snáší –

my zahyneme – vinou předků, naší –

my zahyneme – nyní – v této bouři –

je nebe v blescích – ze země se kouří –

my zahyneme – vidím to i cítím,

a přec se budem těžce loučit s žitím –

my zahyneme – vinní s nevinnými

jak plevel pole s klasy nazlátlými –

Maria Panno – –