Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (IV. FINALE.)

Za svým stolem sedím sám.

Vítr z venku burácí,

ať se vzteká, láme snět,

svět jsem já tu pro sebe!

Lampy svit a v kamnech zář

mluví řečí tajemnou,

jakby znaly, co to jest:

myslit, pracovat a žít!

Nosit v srdci lásky taj,

pohrdati všedností,

ve své duši lidstva cíl,

jiným vše – nic pro sebe.

V knihách věštců lidstva květ,

v stopách velkých duchů jít,

s láskou žíti v konec dnů,

světem býti pro sebe!