Z DÍLNY.

Kdo cítil radost z hotového díla?

Stín pochyb vstává, chlad a mráz jen čiší,

kde chtěl jsi žár; v své slyšíš nad ním tiši,

jak závist syčí už a zloba spílá.

Leč stavit, bořit, klenout – v tom je síla

a ples a radost; jako kočka s myší

s myšlénkou hrát, král nepoznaných říší,

Bůh chaosu, snít, zář než blýskla bílá.

Shas’ básník, malíř – slok jen zbyl tu stoh,

skizz nehotových. Škoda krásných vloh –

vy díte – žel, že dílo nedal za sny!

Leč z nahozených lehce zlomků těch,

ký tvůrčích plesů sladký vane dech,

a na mé rty se povzdech krade: Šťastný!