Z DIVANU OMAROVA. (I. (Skromnost.))

Proč chtěl bych větší být než Mohamed?

On podmanil si, dobyl celý svět.

V mých ňadrech rovněž svět se hýbá celý,

jej podmanit a dobyti jsem smělý.

Však mysticky by neznělo to tak,

co zřít lze, chápati, můj hledá zrak,

chci na tom provést plán svůj světoborný,

rád věděl bych, ký zkazí ho Džin vzdorný.

I rozhlížím se, v ňadrech tvůrčí bol,

a touhu ráje znaven hledám kol,

je mou to vinou, Lejlo, že’s ty žena?

Že ňadra tvá jsem shlednul obnažena?

Ta byla přístav můj i touhy cíl,

zde dobývání své jsem zastavil.

Nad oltářem tím sám se Omar modlí.

Ó, třikrát blažen, kdo tu v tichu prodlí!