Z DIVANU OMAROVA. (IV. (Rada.))

Ach, nad verši Alkoranu

produmal jsem celou noc,

od večera snil jsem k ránu,

jak jest velká lásky moc.

Zástupové kolem spěli,

chvěl se modlitbou jich ret,

nevyřkli taj lásky celý,

co jsem líbal amulet.

Sulejky a Zoraidy

s žhoucím líčkem, bledým rtem,

bože, jaká propast bídy,

kterou změřit – nemůžem!

Ale jaká propast lásky

vedle muk jde po boku!

proto každé bez otázky

líbej dál jen, proroku!