Z DIVANU OMAROVA. (V. (Utišení.))

Vyletěl pták na strom,

kam doletět moh’ jen,

zapěl tam, ač sám a sám,

a byl spokojen.

Řeka v moře splynula

jako s mužem žena,

řeka v moři zhynula,

byla spokojena.

Slunečnici ranil šíp

slunce poledního,

nebylo jí nikdy líp.

Tkla se – nejvyššího.

Řeka buď i pták i strom

v tomto naučení:

jdi, neptej se po nikom

a pij – utišení!