Z DOB ROBOTY.

Došková střecha, okna jako ruka,

leč, co z nich vidím, můj je lan i luka!

Na panském zámku malta opadává,

mně na mé sýpce pán bůh požehnává.

Za týden jezdit dvakrát na robotu: –

selátka správci rostou za tu psotu.

Chraň bože pole, chlév a každou stranu

od krup a ohně, vojny, moru, pánů.

A musíš-li už chopit naší kliky

se v neštěstí, chyť nejdřív chalupníky.

Co vidím z oken můj je lan i luka,

mám holku na vdaní a k vojně kluka.

Dám vám tu holku; – a ty! – konec křiku; –

jalůvku s ní a čtvrtci dvacetníků.

A tobě chlapče, by tě neodvedli,

dnes postupuje živnost táta sšedlý.

Modli se, pracuj – a nehrdli, synku,

mě, já jak hrdlil tátu pro výminku!