Z duše.

V mé duši bylo jako v celi mnicha,

již hustý břečtan mříží oplítal,

kam k libodechům vůně hyacintů

smuteční motýl zmaten zavítal.

V dumavých písních v teskných elegiích

jsem črtal věrně každý plachý sen,

jak mnich klášterní příběh starodávný

na kronik bílý píše pergamén.

A když jsem zaslech’ snivý cinkot zvonců

mladistvé lásky dálnou ozvěnu,

kreslil jsem rukou třesoucí se bolem

růžovou počáteční písmenu.

Až přijde večer, duch můj k odpočinku

ustele sobě v dumách truchlivých,

jak v šedé vížce zbožně po klekání

si k spánku rakev odestýlá mnich.