Z evropských pohřbů

Já nikdy nebyl v Madridu. Až teď,

kdy Madridem být přestává. Jsou chvíle,

kdy umírající se zjeví tomu,

kdo po něm toužil. Kolikrát jsem šel

tvou branou de Alcala, kolikrát

jsem viděl uličky, kde don Juan

se toulal zakuklen, a kolik snů

mě polaskalo kouzelnými jmény

jak virgen de la Soledad, jak Prado,

jak Buen Retiro... Nyní, chmurný host,

já celuji tvé šklebící se rány,

mně z masakrů, jež straší pod jehlou,

zní věčná píseň lidstva, Kain a Abel,

a nočním srdcem plyne vyčítání

jak Manzanares, řeka krvavá.