Z FRANCOVA RUKOPISU.

Hu! bych propasti zřel díru,

Bych se do ní mohl vrhnout!

V srdci bouř a v ruce lyru,

Dal bych od zoufalství víru

Na věky se věkův strhnout!

Mrštil bych tím bídným světem

V měsícovou tvrdou skálu,

Až by prudkým pohnán letem

s kamenným se srazil světem –

Prasklá struna na cymbálu!

Kéž by do dne devátého

Střelní prach jen s nebe pršel,

A v den desátý z puklého

Mraku bouří strhaného

Hrom a blesk na zemi sršel!

A tím bleskem prach by chytil

Na dva lokte s výši padlý,

Hu, jak by nám pozasvítil!

Podešvy by vám roznítil

A rozmlátil svět váš svadlý!