Z GHETTA.

CHTĚLA bys z ghetta, duch tvůj kam vzlétá,

chtěla bys z ghetta, chtěla bys ven?

Chtěla bys z ghetta, v němž jako kletá

princezna z báje o kráse světa,

milenko drahá, často sníš sen?

Chtěla bys z ghetta?

Chtěla bys jíti natrhat kvítí,

chtěla bys jíti do niv a lad?

Chtěla bys jíti, kde bys se spíti

nádherou mohla, chtěla bys zříti

měšťany, šlechtu, krále a hrad?

Ghetto tě dusí a se ti hnusí,

ghetto tě dusí, ghetto tě rve,

ghetto tě dusí, nosit kde musí

skvrny žid žluté, potupy zkusí

milenec tvůj, jejž každý rád štve.

Z ghetta bys chtěla, kdybys jen směla,

z ghetta bys chtěla v dáli se brát,

z ghetta bys chtěla, bys nebe zřela,

o lásce píseň v přírodě pěla:

kol ghetta je však natažen drát.

Nemůžeš z ghetta!