Z HLUBIN

Ó Bože touhy, osvícení,

jenž vidíš planý život můj

a měříš propast utrpení,

mně poznati dejž úsměv svůj.

Mých tváří růže zlý mráz vzal mi,

mých očí blankyt marně zlát,

ach, vyslyš rtů mých hořké žalmy,

až s pouště nitra počnou lkát.

Viz choré srdce, jež se souží,

s ním, Hospodine, soucit měj,

mír jemu sešli, po němž touží,

klid jemu, dárce všeho, přej.

Ó Bože velký, všemohoucí,

zři s výšin hvězdné moudrosti,

jak spínám k tobě ruce mroucí

z vln šedých moře všednosti