Z hlubin.

By Otokar Mokrý

Zhroužila jsi mladou duši

v nitro moje rozbouřené,

jako olše svislou haluz

do vln řeky rozčeřené.

Co tě vábí v pustou hloubi,

kde jen chlad a umírání,

kde jen leknín zasmušilý

ovíjí se kolem skrání?