Z hlubiny lesa v dumách svých

Z hlubiny lesa v dumách svých

vyšla a šla kol oken mých.

Vyhléd’ jsem: spěla cestou svou,

pěla si píseň milostnou.

Do hlubin lesa zašla zas –

v šlépějích jejích ulpěl jas.

Zavírám okno: myslí mou

spěje dál s písní rozkošnou.