Z HLUBOKOSTI.

Já denně slyším v duši ozývat

se zpěvy bratrských a slavných chórů.

Vítězných, vážných, mužně vroucích sborů.

To jak by před bitvou se církev sešla snad

a z bolestí se povznášela svých,

že ruce stiskají se vzpjaté v koloběhu,

mlčení sladké na rtech, družnost, něhu

zřít v odhodlání společném i v objetích.

Ne po hodinách, po rocích tvůj splacen dluh.

Leč po stoletích vražd a hrůz a ponížení,

když z kostí exulantů prášku není,

zas celým světem náhle promluvil tvůj Bůh,

Bůh odplaty i smíru, poznáš jej, tvůj Bůh,

tvůj českobratrský, tvůj dávný Bůh.