Z hor. (II.)

Ticho vůkol – noc juž kráčí,

rozsvěcuje hvězdy v nebi,

hory v temné roucho halí,

lesům šepce, aby spaly.

Stopa její cestu značí

dětem – snům.

Víš. jak jsme se zahleděli

do těch krajů v snivé noci?

tam ve skalin čarné báji,

kde se steré kouzlo tají...

Listy bílých břiz se chvěly –

snily snad.

Skalní brána – vzpomeň na to

silhouettou v nebi stála,

kolem hvězdy smavým třpytem,

v ní jak v rámci obrovitém

luny plálo siné zlato

čarovně. – –

Ticho vůkol – všecko dřímá,

i ty hvězdy usínají,

ani list juž nehýbá se. –

Co těm skalám, co těm zdá se?

Snad je divná tucha jímá

věčnosti.