Z houštin trávy rozbujněné

Z houštin trávy rozbujněné

jarní květ se vytratil,

avšak léta nové děti

pod ochranou pučí sněti

z čaromocných země sil.

Podál, blíže sosny kmene

sasanku můj spatřil zrak:

pověz, pověz, kde jsi byla,

či jsi z mála slunko pila,

že vykvétáš pozdě tak?

Sklonila se, zašeptala,

sluch můj jak by povzdech stih’,

„aj proč ptáš se, jsem-li milá,

ňadra bych ti ozdobila

nechť i pozdě, či to hřích?“