Z JARA.

Tak každým rokem kvete třešně stará,

zas jako dřív’ a jako loni z jara

a záhony se pestří novým květem,

mák rudě zahoří, zas v polích s létem.

Pod zkvetlým stromem stařec vetchý sedí,

vyhaslé zraky v minulo kams’ hledí,

jak dohlédnout by nazpět v dáli chtěl,

co nad hlavou mu zpívá hudba včel.

Zrak pohaslý, sám jakby ztracen v snech,

a omamně květ voní v záhonech.

A tiše, korunou jak stromu včely,

tak vzpomínky se v hlavě rozzvučely.