Z jara.

Když se dívám po větvicích,

jak jim rouška puká,

proč se nikdy nesetkají

s mojí tvoje ruka!

Bude jaro jako jindy,

a přec bude jiné,

ó já vím, jak tvoje duše

k mé se vroucně vine.

Když teď chodím kolem větví

sama v tichém bolu,

zachvívá to mojím srdcem:

proč tu nejsme spolu!