Z jarního výsluní. (2. Čtverolístek.)

Milá v modlicích svých knihách

mnohé pěkné věci měla:

obrázky a modlitbičky

a čtverolist z jetelíčku.

Prosil jsem ji, by mně z knihy

na památku dárek dala,

a ona mně v uzardění

vzácný dala čtverolístek.

Čtverolístku z jetelíčku,

jak na tebe hledím často!

Hledě myslím, mysle slzím,

vždyť tvé listy ke mně mluví:

„Já největší ze čtyř sester

veliká jsem láska tvoje;

druhý já a třetí velký

touha po ní, žádost po ní.

A já čtvrtý, ten nejmenší –(

O mlč, lístku: – v ustrnutí

srdce dí mně: Ty jsi naděj,

že zvát budu milou svojí.