Z jarního výsluní. (3. V den psáno, kdy milá šla s jiným k oltáři.)

Ubohé ty srdce moje,

viď, ty velkou bolest máš?

Co vše dnes se v tobě děje,

to ví jenom pánbůh náš!

To ví jenom pánbůh náš,

jak se šklebí hoře bledé

na srdce, když milou jeho

jiný k oltáři mu vede;

to ví jenom pánbůh náš,

jaké jsou to strašné boje,

a pak ty, co v prsou pláčeš,

chuďátko ty, srdce moje.