Z jarního výsluní. (4. Útěcha.)

To mě ještě v hoři těší,

to mi dává úlevy,

že milá pro jinou lásku

sotva o mé lásce ví.

Kdyby tu mou lásku znala,

buď by se jí vysmála,

neb by nad ní – jak si myslím –

horké slzy zplakala.

Nevím, co by srdce řeklo,

kdyby se mu měla smát:

vím však, že by hořem puklo,

kdyby měla nad ním lkát.