Z JEDNOHO HNÍZDA.

Z jednoho hnízda výš se vznesli v let,

když celý háj se začal probouzet.

A co tam ptáků, všichni chorem pěli,

že vršky stromů jasem rozkypěly.

A tak ten širých, dumných hájů lem

se rozezvučel slavným chorálem.

Však než i oni zapěli v háj zmladlý,

už ptáčníku, žel, do zajetí padli.

Z jednoho hnízda rozloučeni v ráz, –

ten osud zlý, kam asi hodí vás?

Tak ptáče první dostalo se tomu,

jenž podal nejvíc: mistru anatomu.

Ten k nožíku a tlustým knihám sáh',

skly měře svaly v jeho křidélkách.

A druhého si dívčí ruka bílá

kdes do klášterní cely pověsila.

Tam zpíval s ní, když večer vzhlédla výš

na dřevěný a zpráchnivělý kříž.

A třetí pták, jenž nejmladším byl z hnízda,

v smích nevěstky teď zpívá jí a hvízdá.