Z JITRA. (1.)

Na horu jsem vstoupil, pode mnou pak země

Probuzovala se v soumračném svítání:

Jitřní dechy květin zavívaly ke mně,

Zářilať jitřenka v temném usmívání.

Nade mnou tu skály k nebesům se pnuly,

Pode mnou se pěnné jiskřily potoky;

S modra vysosti pak mi záře kynuly,

K dolině však luhy vábily mé kroky.

Tu mé srdce blíže vinulo se k zemi,

Oko však k zlatému zhůru zřelo moři,

A duch mladistvými letěl perutěmi

Ku pramenu světla, k růžoretné zoři.