Z JITRA. (4.)

Jitro, mladé jitro! jaký den tě sledí? –

Táži se obláčků? nic mi nepovědí:

Táži se skřivánků, v poli co zpívají,

Na otázku moji neodpovídají.

Zda-li pak se zjasní mlhavé ty háje,

A to obylíčko po vlasti dozraje?

Či zkalené mračno na nás se přivalí

A nadějné luhy temnotou obhalí?

Jitro, milé jitro, pěkně se nám jevíš –

Jaký den však tebe sledí, samo nevíš.

Že ale tak jasně skvíš se, mladé ráno,

Den sleď jakýkoliv, – ty nám buď vítáno!

Zelené-li nivy slunko nám ozáří,

Zpomenem, že tvojí zbuzené je tváří!

A kdy ztemnělé mrakem hory uzříme,

Zpomněním na jasno tvé se potěšíme!