Z klausury

Zvedám pohár. Druhu náš,

sedni za stůl. Vzpomínáš?

Zpíval život, lákal svět.

Nenechal nás lenivět.

Létali jsme pod mraky.

Putovali s tuláky.

Měl nás vítr tolik rád.

Musili jsme vandrovat.

Z města ven a k městu zas

jarní srdce táhlo nás.

Zvedám k slunci rudou číš.

Nepřipíjím. Pochopíš?

Pro to srdce uštvané

smím jen zřít, můj Tomane,

hořet, co jsme pívali.

Slyším bouř jen z povzdálí

a že život zpívá dál,

jak nám, svůdník, zpívával.