Z knihy dějin.

Pokud lid tiše v pokorném klidu

v tupé resignaci trávil čas,

míniv prosbou zažehnati bídu –

tu spokojen, mamon slavil kvas.

Ale když pak rty mu oněměly,

místo prosby pozdvihla se pěsť,

tu ti, kdož jej dřív s drzými čely

otročili, bledli na tu zvěsť.

Tak jest psáno v knize dějin svaté,

tak mluví k nám každý její list,

jak pravda vždy přemohla lži klaté

a duch lidský spěl ku předu čist.

Tuto knihu máme bez účasti

číst, an zlo rve slovo nám i dech?

Bratři! Procitnětež ze své strasti:

dosti užili jste už psot všech!