Z knihy: Nové básně. (Od Jindřicha Heina.) I.

Je motýlek do růže zamilován,

ji oblétá zas a zas;

jej sama něžně, zlatistě

zas opřádá paprsku slunný jas.

Ke komu růže lne milostí svou,

to béře ves mi klid;

je slavík tlukoucí sám to snad,

či večernice to tichý svit?

Vše neznámo je mi. Láska má však

vás všecky obmyká:

růži, motýla, paprsek,

večernici, slavíka.