Z kojence Aspasií...

Z kojence Thalie’s Aspasií stala

se, mudrce jež okouzlila, učí

či Helenou, dva díly světa zmála

jež v čar být svými poddanými mučí.

V výš dokonalosti, v prach nutíš, vzplála

jsi, paláců, hold tronu za vděk ručí

ať ceny tvé. Lidskosti jsi, zmaru žluči

za Idy pych jen v požehnání vstala.

Ó bardi pradob, vždy jen pravdu jasnou

jste v krásy tróp věštili v roli žasnou.

Jak Mois hůl jen Ataie v bok spasnou

jste v pouť svých kroků v výspu v dlaň svírali,

v hruď těchu. Hlas váš jak tón neskonalý

v vzdech aether, pýr též žítí znikne v žaly

jak koukol chudý a květ zvonku malý.