Z koncilu stád...

Z koncilu stád na volný vzduch jsem vyšel,

bych dissonance v duši své urovnal v soulad.

A v uších mi znějí barbarské ryky hlasujících,

a v sluch se mi vtírá řezavý tón okovů...

Ó lidskosti! Ó ideje! Vy věčné přeludy!

Viz řady žoldnéřů dle tempa v pochodu!

Rozraz tu zeď, můžeš-li, hlavou svou!

Však nezapomeň, horkokrevný snílku, též,

že Sibíře jsou prostranné dost pro tvá křídla odvážná...