Z kostela domů, krok nejistý,

Z kostela domů, krok nejistý,

vzal jsem ti modlitby,

obrázek, obličej přečistý,

nevinný, přelibý,

a pod ním jetýlek čtverlistý.

Ty trhala’s ho jednou za rosy,

pod ňadry hrdlička pěla,

pod čelem píseň pěnkavky zněla,

v oku ti zpívalo šumivě rákosí.

Tady to bylo na stráni,

kams tenkrát posílala

srdéčko sladké a oko havranní?

Obrázek hledí klamně

a čtverlístku duše mi lhala.

Tys tenkrát nemyslila na mě!