Z kraje bídy.

Dokola v těch dědínách

samé bídné chatky –

zmírali v nich otcové,

zmíraly i matky.

Zmírají v nich synové,

zmírají v nich děti –

k práci, hladu, po věky

jsou tu snad zakleti.

Kovadliny zvučí v ráz

od jitra až k noci,

a Moloch vše objímá

ve ohromné moci...

Dávno, dávno před lety*

vztýčil ten lid hlavy,

ale znova zašláp’ jej

ve prach Moloch dravý.

Z kovadliny létají

rudých jisker roje –

umíraje, dobrý lid

skrývá slzy svoje...