Z KRONIKY BISKUPA GREGORA Z TOURSU O STATEČNÉM KRÁLI FRANKŮ CHLODOVECHOVI.

Štít nejpřednější, který církev má,

bojovník Kristův, chrámu záštita,

Chlodovech jasný, statných Franků král,

vzal z ruky boží nové vítězství.

Když z boje proti Gothům vrátil se,

svým sídlem město Paříž učinil

a sedě v síni svojí královské

přemýšlel, jak by moc svou rozmnožil

a světlo svaté víry Kristovy

v pohanské zanes temné končiny.

I vzkázal takto Chloderichovi,

jenž synem krále Sigiberta byl:

– Hle, otec tvůj už lety stižen jest

a k tomu kulhá nohou schromenou,

ten kdyby zemřel, připadne ti říš

a s říší jeho naše přátelství. –

I zamyslil se velmi Chloderich

nad tímto vzkazem krále franckého.

A když byl s otcem chromým na honu,

a Sigibert si o polednách leh

v svém stanu v stínu dubů staletých,

tu naved muže mladý Chloderich

a poslal jej, by otce usmrtil.

Tak stalo se. Byl mrtev Sigibert

a Chloderich byl králem provolán.

I vyslal posly k městu Paříži,

by vyřídili králi franckému:

– Můj otec zhynul. Já se pánem stal

jak říše jeho tak i pokladů,

a proto neleň poslat lidi své,

a co by se ti líbit ráčilo

z pokladů otce mého, pošlu rád. –

I odpověděl jemu Chlodovech:

– Za dobrou vůli tobě děkuji.

Rač poslům mým, až přijdou, ukázat

poklady, jež jsi zdědil po otci.

Jen ukázat, neb mně se nechce jich. –

Když přišli lidé krále franckého,

tu ukazoval všecko Chloderich,

co na pokladech uschováno měl.

I přišli k truhle pevně kované

a řekl Chloderich: Zde v truhle té

schovával otec zlaté peníze. –

I řekli posli: – Vnoř tam ruku svou

a ukaž něco z toho obsahu. –

A když král ke dnu ruku ponořil

a hlavu nízko sehnul do truhly,

tu mocným švihem jeden z poselstva

mu zaťal v lebku svoji sekyru.

Hned dověděl se o tom Chlodovech,

na místo spěchal, kde byl shromážděn

lid obou králů nyní zbavený,

a takými jej slovy oslovil:

– Vám jeden král byl zabit na honě

vlastního syna svého návodem

a druhý, syn a otce svého vrah,

zahynul právě rukou neznámou,

když na zděděné hleděl poklady.

Já na všem tom jsem zcela bez viny.

Vždyť není člověka, jenž proléval

by krev svých přátelů a příbuzných.

A přáteli a z přízně byli mi

obadva vaši mrtví králové. –

Však co se stalo, nelze odčinit.

Jste osiřelí, libo-li vám však,

s důvěrou svou se ke mně obraťte

a žijte pod mou mocnou ochranou! –

I tloukli všichni štíty o štíty

a pochvalu té řeči volali.

A Chlodovecha na štít pozdvihli

a králem svojím prohlásili jej.

Tak Chlodovech se pánem říše stal

i pokladů všech, neboť mocný Bůh

rozmnožit proto ráčil jeho říš

a nepřátele v ruce jeho dát,

že Chlodovech jak druhý Konstantin

byl svaté víry římské pavezou

a srdce čistého jsa, cestou šel,

jež Hospodinu byla k libosti.