Z lásky.

Ty jsi svoji ruku drahou

na mou vřelou hlavu kladla,

a z tvých očí slza svatá

požehnáním dolů padla.

Klonila jsi hlavu k líci,

líbala's můj ret a čelo,

a tvé oko celým nebem

v hloubku mého srdce zřelo.

A mé srdce zachvělo se,

zaklepalo na vše strany,

z lásky k tobě, ženo milá,

zvonilo si samo hrany.