Z lásky.

„Ó pojďte, požehnaní Otce mého,

vy svědci pravdy, krví zbrocení,

ať v laury ruka moje promění

vám hloží bolné čela krvavého!

Vy, jižto z lásky kříže golgotského

jste za mnou tíži nesli znaveni,

v mou náruč spějte, kde se nezpění

zášť lidská vlnou moře zbouřeného!...“

Tak v řady křížů v trýzni děsné muky,

co dravcem trhá blahé žití svazky,

nebeskou hudbou zněly sladké zvuky.

„Té slasti nebe“ – rtové promluvili,

„ó díky, Pane, my již okusili –

Máť nebe v duši ten, kdo trpí z lásky!...“