Z LAZARETU II.

Tož naposled se uvidíme

a naposledy rozejdem,

zda vzpomeneme (kde to dříme?)

na sebe? V dobrém; v zlém?

Kus idyly v tom bouřném roku,

kus ticha v toku mladých let

jste dala mi, spěch drobných kroků

mi zjasnil lazaret.

Je divný rok. Mí kamarádi

po dálných mrznou bojištích,

a my se trochu měli rádi.

To pro pláč bylo? Smích?

Má lásko s vůní chloroformu,

tož opatruj vás tady Bůh;

já oblékám zas uniformu

snad pro věčnosti luh.