Z lesa k polím.

V lese leží chlad a stíny,

v polích leží žár,

v lese klid až do hlubiny,

v polích žití svár.

V ruce květ a v duši nesa

hudbu, mír a sen,

vyjdu z vlhkých stínů lesa

k zlatým polím ven.

A když slyším zvonit kosy

a tam z dálky hřmít,

jakoby to vzdunět kdosi

nechal z kovu štít;

a když vidím bílé voly

v roji černých much,

a lid s jařmem práce v poli

žhavý dýchat vzduch;

a když cítím, že v té zpráhlé

hroudě pot se lil:

je mi, jak bych měl se náhle

stydět, že jsem snil...