Z lesa.

Ze šumících lesů

písně sobě nesu.

Tam, co s keřů padá,

do srdce se skládá.

Tam, co ptáče zpívá,

do srdce se skrývá.

Tam, co dumá kámen

i co šplouná pramen,

tam, co dýše kvítí,

srdéčko mé cítí.

A po čase v hrudi

v písních se to budí.