Z lesních stínů.

Po vás vezdy, po vás toužím,

temných lesů chladné skrýše,

kde pod větví družných stromů

volné srdce volně dýše.

Volně dýše jako kůře

matky svojí pod perutí – –

kolem ticho jak ve svátek

i ty větve bez pohnutí.

Bez pohnutí vše, jen chvilkou

větřík hravý přiletne si,

pohoupá se haluzemi,

hle již zbudil ptáčka kdesi.

Kdesi v dáli ptáček zapěl,

po něm chvilkou na sta druhů,

jen kaménkem na vodě se

tvoří kruhy ode kruhů.

Výš a výše mysl vzletá,

každé hnutí výš ji nutí – –

ach tak srdci je tu volno

jako matky pod perutí. – – –