Z LISTU – (I. Vám, nevěsto, – já, (ignorujte jmena))

Vám, nevěsto, – já, (ignorujte jmena)

v komickém království pontifex nejvyšší,

mizerný poeta – Vám, jež jste zaslíbena,

list nepíši!

Zlovolná ruka secrétaire svůj plení –

A věřte: to zde zachránil bych rád!

Zdá se být listem – de facto však není,

než referát –.

Referát suchý. – Napsal se a zapad’.

Vztah zcela nepatrný v minulost.

Sem tam zarazí potměšilý nápad –

a, tuším, dost –.

Několik gloss – (jen vizte první řádky!)

Víc o té věci říci nejsem s to. –

Tož jenom tolik: budou se zdát krátky

Vám, nevěsto,

sny o štěstí, jež spřede hlava mladá

v čekavých tužeb sladké závrati – –

a mnohé nezbytně (snad máte i to ráda)

se nevrátí. –

Ach, nelitujte svobody své říše!

Zájezdy za štěstím jsou postrachem teď cest –

Jde pretendent váš delikátně, tiše

do vašich měst.

Dav don Quijotů lásky přešel líně,

sentimentální naděj klade do vesny.

Do kořán otevřeny jsou před pretendentem síně – –

(i vaše sny?)

Tak chtěl bych vidět vás: nereptající slovem

k prospektům zadním roztouženě jít

tou divnou krajinou (my životem ji zovem,

že nutí žít).

A tak vás uvidím, vy duše lidská, měkká,

jít divnou krajinou, když slunce mdlé je už –

Pretendent, infanto, vás v palácích svých čeká,

váš pán a muž.

Dnes vámi stojí vše a vámi všechno padá,

má člověk cenu přec, má srdce malý svět – –

Nevěsto, infanto, ach dítě, ženo mladá,

tak chci vás uvidět! –