Z LISTU – (III. Váš zázrak, infanto, spatřím zas v oratoři)

Váš zázrak, infanto, spatřím zas v oratoři

nad zlatem andělů, v jich křídel zavlání,

až světel stotisíc tmou katedrály vzhoří

nad hlavou probošta při pozdvihování, –

až oči blankytné mé odpovědí touze,

paprsky smrtící se k zemi smeknou dlouze,

infanto Regino –

Ze stínů nejhlubších, kde kolos mramorový

od nohou nehodných ční k vaší svatosti,

šílený d’Artagnan uhrančivými slovy

krátce se zamodlí k své strašné žádosti

a z šera zpovědnic, kde dosud dřímal v tichu,

děs náhle povstane nejtajnějšího hříchu

infanty Reginy –

V tom ruce mohutné zavichří na varhany

a klenbou münsteru se tiše vznese dým – –

Hřích strašlivý, hřích stokrát zpovídaný

zas žárlivým se stane tajemstvím –:

lží podlou že byl příběh lásky celý

dvou duší bloudících ve stínu citadely,

infanto Regino!

Šum křídel anděla vás neprobudí ze sna –

Pretendent nevzruší vás sličným slovem svým.

Ta velkost hříchu bez odporu děsná

(jenž žárlivým se stane tajemstvím)

jde jistě za vámi, a duše cítí mdlobu – – –

Těch jitřních poutí k básníkovu hrobu,

infanto Regino!

Těch nyní vzpomínám, když zřím vás v oratoři

a pretendent když stůně touhami – – –

Tisíce pretendentů hříšnou touhou hoří,

však jeden jediný hřích půjde za vámi –

ach ten, jejž vyznat neměla jste síly,

ať za vámi jen letí rozpustilý,

infanto Regino! –