Z lomů.

Pod modrým nebem bílý lom,

tu keř, tam zakrsalý strom.

V skalách to duní jako hrom...

Teď ticho. Pouze jedna hlava

se míhá nad lem propasti;

muž jeden skálu navrtává,

a druhý bez vší účasti

na ňadra ruce skřížené

a čelo divě svraštěné,

zří, s nebe slunce horká láva

jak stéká v skály, po stranách

jež svítí. Dole bílý prach,

jenž oslňuje a jenž dusí.

Je navrtáno. Vteřin pár

a skála rozletí se v kusy

přes tesy v trávy suchopár.

Muž první setřel s čela pot

a obrátil se tiše k druhu:

„Nu, nehneš se? – Juž doutná knot,

čas kvapí. V rychlém pokluse

svůj život chraň!“ – „Já nehnu se,“

děl druhý, dívaje se v kruhu

na modré nebe, bílý prach,

na kolmé stěny po stranách.

Pod nimi dole propast zela,

dál řeka modrá v dálku spěla,

loď velká po ní zvolna jela,

kol ověnčená celá chvojí

ve pestré směsi fáborů

a různobarvých praporů,

a s lampionů řadou dvojí,

jež při návratu i hvězd skvělý

roj v nebi zastíniti měly.

A hudba hrála. V lůno skal

sem v tichu ohlas zaléhal.

„To taky život!“ – pravil muž

a kynul k vodě, v tváři škleb,

„však toho svého dost mám juž;

má hnízdo pták a pes má kost,

já sotva okoralý chléb.

Ba, mám juž toho všeho dost!

A žena chorá, matka stará

a dětí jako schůdků pět

se ptá, co budem večeřet.

Nu, ať se o ně kdo chce stará!“

„Tak ty se nehneš?“ první děl.

Jen hlavou druhý zavrtěl,

jak měřil by hloub, patře dolů.

„Nuž tedy dobrá! půjdem spolu.

Vždy věrně s druhem druh jsme posud

vše snášeli, co přines’ osud.

Dnes prý jsme v práci naposledy.

Jsme podezřelí, námi lid

prý pobouřen se v odboj zvedá;

pán myslí, nám když práci nedá,

že vrátí se mu starý klid.

I já mám dosti steré bědy

a žebrat nechci o milost,

dnes v práci naposled! – A dost!“

A mozolnou mu ruku podal

a zřeli spolu v bílý prach,

na kolmé stěny po stranách,

žár nahá jejich čela bodal.

A čekali. Teď rána hromu.

Kol vše se třáslo, skalní zeď

se sřítila. Dým, prachu změť,

štěrk, suchá bystřeň, sjel v klín lomu,

jen temný kouř se k nebi vznes’

a krev zbarvila skalný tes

a z dálky, loď kde vodou jela,

sem jásající hudba zněla.